leepa v11 inverse_transprent.png
  • Black Facebook Icon
  • Black Instagram Icon
Search

Rozhovor s fotografem JAKO

Updated: Feb 5



Fotograf JAKO je úplně normální kluk, mileniál, komerční i umělecký fotograf. Mezi jeho záliby patří basketball, filmy a hudba. Má rád lidi a společnost, ale zároveň i momenty, kdy může být sám nebo trávit čas se svojí přítelkyní. Focení se věnuje 8 let, aktuálně působí jako fotograf na volné noze a jeden z jeho hlavních klientů je urban store Queens. V rámci Fashionweeku šel pro kamarádku a módní návrhářku Ivu z ODIVI přehlídku úplně nahý, představili tak kolekci 0, kterou chtěla Iva vzbudit ve společnosti diskuzi o konzumu a udržitelnosti.




Jak ses k focení dostal? Co tě k němu nasměrovalo?

Dostal jsem se k tomu jako slepý k houslím, nešťastnou náhodou. Byl jsem na střední škole a z ničeho nic mi umřela babička, když jsme vyklízeli její byt, tak jsem otevřel šuplík, kam jsem jako malý nemohl. Vzadu byl červený kožený obal na foťák a uvnitř ruský foťák Vilia na kinofilm. Byl opravdu krásný a byla to vlastně jediná věc, kterou jsem si z babiččina bytu odnesl. Jednou jsem si řekl, že bych si do něj koupil film, vůbec jsem netušil, jestli se na film ještě fotí. Zjistil jsem, že ano a že se fotky dokonce dají naskenovat do digitální podoby, tímhle to všechno začalo. Říkal jsem si, jak budu velký umělec, ale bylo to strašně na dlouho, fotky byly fakt strašný, dělal jsem hrozně chyb, ale prostě mě to chytlo.



Jak ses ve focení zlepšoval? Máš nějakou uměleckou školu?

Poznal jsem holku, která teď fotí fashion editoriály, se kterou jsme se dali dohromady. Ona už v té době měla ve foceni trochu náskok. Chodili jsme spolu ven fotit a mě to hrozně bavilo, randit s holkou, která se mi libí a se kterou máme společný koníček. Hodně mi pomáhala, ukázala mi inspiraci ostatních fotografů a díky tomu jsem focení propadl ještě víc. Samozřejmě jsem vzdělával i sám na internetu.


Kdo je tvůj nejoblíbenější český a zahraniční fotograf, který tě nějakým způsobem inspiruje?

Nemám úplně nějaké svoje modly, ale pár lidi mám v povědomí a baví mě je sledovat, tak nějak obdivuju jejich práci. Třeba Lukáš Dvořák, Braňo Šimončík, ze zahraniční mě hodně inspiroval Mario Testino a Terry Richardson jeho neotřelým stylem. A podle mého asi největší velikán všech dob Helmut Newton, který je pro mě ikona fotografie. On zavedl novou vlnu, kde spojil fashion a nahotu a jako první prosadil polonahé fotky do Vogue.


Máš ty sám nějaké prvky, podle kterých bych tvoji práci poznal na první pohled? Něco, co děláš jen ty a nikdo jiný?

Jak se říká, kolo už nevymyslíš a v té fotce je to dost podobné. Příkladem je, když porovnávali módní časopisy a jejich titulky z nynější doby a 20 let zpátky. Našlo se tam strašně moc podobností. Takže si myslím, že se to cele točí dokola. Ono je to vlastně jako celá móda, máme rok 2021 ale milujeme a nakupujeme v sekáčích, abychom vypadali jako z 90 let.



Jak ses dostal k focení aktů a hezkých holek?

To byl takový přirozený vývoj. Nejdřív jsem fotil přírodu, cestovaní a později jsem chtěl zkusit fotit lidi. Jendou jsem si řekl, že bych chtěl fotit nějakou modelku. Zaplatil jsem si čas profesionální modelky a vlastně mě to mega chytlo a čím víc jsem obohacoval svoje portfolio, tím víc rostl zájem.


Co je tvoje největší náplň při focení?

Nejvíc aktuálně fotím lookbooky pro Queens – Urban store. Komerční foceni je kolem 60 % mé časové náplně. Mimo focení dělám workshopy pro fotografy, jeden „one to one“ a pak skupinový workshop. Je to spíše o tom, že lidem říkám, jak mají k foceni přistupovat, a to nejen z hlediska mechaniky focení, ale i jak se chovat třeba k modelce, čímž se snažím trochu pročistit celé tohle prostředí. Dneska totiž fotí kdekdo a k modelkám se někdy chovají příšerně, proto se nováčkům snažím otevřít oči a pomoci jak jim, tak i holkám co se tím živí.


Kde se vidíš za 5 let jako fotograf?

Můj sen, nebo co mě teď baví s ohledem na práci v Queens, je vlastně marketing jako tvoření nějakých vizuálních věcí, kampaní, a to nejenom z hlediska focení. Dost by mě bavilo, kdybych na to i dohlížel, něco jako estetický manažer.


Kam si myslíš, že směruje fotografovaní, jsou tam nějaké inovace? Jde zapojit udržitelnost do fotografování?

Vlastně asi jo, teoreticky to je možný. Máme rok 2021 a postupně se hodně lidí vrací ke starým foťákům na kinofilm, které dělají krásné snímky a designově a esteticky jsou nádherné – což vlastně jde říct, že podporuje udržitelnost – kupuješ věc, která tu je 20-30 let, dáváš ji druhý život, kdy ji alespoň dalších 5 let ještě využiješ. Udržitelnost je i to, že se o ten foťák budeš starat. To není úplně pro každého, ne každý si doma troufne otevřít tělo foťáku a hrabat se v něm. Další příklad udržitelnosti je, že když máš digitální foťák, tak je dělaný tak, že na něj pasují staré objektivy. Takže můžeš mít 30 let starej objektiv na úplně nový digitální zrcadlovce.


Co pro tebe udržitelnost znamená? Jaký na to máš pohled?

Můj pohled je takový, že pokavaď se nebudeme snažit být rozumní a pokud budeme lhostejni k naší planetě a k našemu okolí, tak prostě přijde zkáza a zeměkoule se nás zbaví jako nějaké nemoci. Já vlastně lidstvo beru jako takový klíště, které vysává planetu. Nemyslím to zle, ale když si to tak představíš, tak to tak je. Nemyslím, že je v lidsky silách, abychom ze dne na den žili jako Švédi, ale rozhodně si myslím, že se nad tím můžeme opravdu zamyslet.





Jaké alternativy k nákupnímu chovaní máš rád a používáš je? Nebo obecně, jak se podle tebe lze chovat a žít mimo konzum?

Společnost je v tomhle hrozně blbě nastavená a sociální sítě tomu úplně nepomáhají. Fungují tady trendy typu, kdo se oblékne nejdráž, tak má největší hype, což je velký průšvih. Já to řeším tak, že se snažím od základu třídit a redukovat celkový odpad. Osobně jsem si už tak 2 roky nekoupil žádné oblečení z žádného řetězce.


Kde teda nejradši nakupuješ?

Nejčastěji vlastně nakupuju na Vinted nebo po sekáčích. Když přijde čas, že už věc nevyužívám, tak jí posílám dál. Pracuju v Queensu, tak mám denně v ruce věci, který jsou opravdu krásný a denně si říkám, to bych fakt chtěl nosit, ale neudělám to, nekoupím si to. Neříkám si, nekoupím si to, protože myslím na planetu, ale mám to už tak nějak v sobě, jediný, co si vždy říkám je, jestli tu věc vážně potřebuju.



V rámci Fashionweeku v roce 2019 si měl takovou specifickou roli modela, můžeš trochu popsat o co tam šlo?

Fashionweek je opravdu velká akce a vlastně i obraz velkého konzumu. Moje kamarádka Iva z ODIVI je módní návrhářka, ale duchem i tělem je taková divoženka z lesa. Dostala se do fáze, kdy jí to začalo štvát, celý ten konzum a jak se ničí příroda a řekla si, že s tím bude něco dělat. Začala s tím, že dá lidstvu nějakou message a představila kolekci 0. Nikdo vlastně do poslední chvíle nevěděl, co se tam bude dít. Teasery byly o tom, ze Iva vyvinula věc, která je stoprocentně recyklovatelná/udržitelná což vlastně neexistuje. A to jsou právě fráze, které šokovaly – lidi říkaly, že to přeci nemůže existovat, jak to může tvrdit. A to je vlastně ta pointa – že to nejde, tak jsme na to fashionweeku šli přehlídku úplně nazí – kolekce 0. Šlo o to, že to mělo šokovat a otevřít diskuzi ve společnosti, otevřít lidem oči, a to se náramně podařilo. Návrháři museli reagovat – změnily se postupy, materiály a mělo to obrovský efekt v celém módním segmentu. Jedním z cílů bylo vyvolat diskuzi a za pár dní byla Iva pozvána do DVTV, takže se to podařilo.



59 views0 comments
Leepa_logo.png